Převratná rozhodnutí ve věci plošného uzavírání mateřských a základních škol, ke kterému došlo na základě mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 12.4.2021, č.j. MZDR 14600/2021-2/MIN/KAN a ze dne 19.4.2021, č.j. MZDR 14600/2021-3/MIN/KAN, vynesl Nejvyšší správní soud a Rozsudkem ze dne 2.6.2021, č.j. 9 Ao 3/2021 a ze stejného dne, č.j. 10 Ao 2/2021 – 107, uvedená mimořádná opatření označil za nezákonná, resp. v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud opřel svá rozhodnutí zejména o skutečnost, že nebylo možné plošně zavřít mateřské a základní školy na území České republiky, neboť nebyla naplněna podmínka stanovená § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví. Ten totiž umožňuje vydat mimořádné opatření, kterým se uzavřou mimo jiné mateřské a základní školy pouze za předpokladu, že se tím má zamezit styku fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními. Jinými slovy, ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví, které umožňuje takto omezit či zakázat styk fyzických osob s ostatními, dopadá pouze a výhradně na fyzické osoby podezřelé z nákazy.

Nejvyšší správní soud přitom přímo uvádí, že dává navrhovatelům zapravdu v tom, že: „na základě § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví nemohlo ministerstvo plošně uzavřít mateřské a základní školy či omezit jejich provoz“.

Nejvyšší správní soud přitom poznamenává, že předmětné ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví nelze vykládat tak, že osobou podezřelou z nákazy je automaticky každý. Nejvyšší správní soud tak vzhledem ke skutečnosti, že předmětné ustanovení zasahuje do mnoha ústavně zaručených práv a svobod, jako je například svoboda pohybu, právo na vzdělání a zdraví, konstatuje, že je nutno vykládat toto ustanovení spíše restriktivně. Nejvyšší správní soud tak vysvětluje, že konkrétní ustanovení zákona „umožňuje zakázat nebo omezit styk jen těch skupin fyzických osob, u nichž existuje konkrétní podezření z nákazy či vyšší riziko, že by mohly být nakaženy“. Jak následně Nejvyšší správní soud doplnil, nelze tedy učinit takový předpoklad ve vztahu ke každému, obzvlášť, když současně probíhá poměrně rozsáhlé testování.

Nejvyšší správní soud též zdůraznil, že Ministerstvo zdravotnictví neuvedlo v odůvodnění mimořádného opatření ani ve svých vyjádření nic, z čeho by bylo patrné, že ohniskem nákazy je právě celá Česká republika natož, aby takovou skutečnost prokázalo.

Snad jen na závěr doplňujeme, že Nejvyšší správní soud též zmínil jistou dichotomii, kdy pandemický zákon v § 2 odst. 2 písm. f) umožňuje mimořádným opatřením omezit výuku nebo jiný provoz pouze vysoké školy, nikoliv školy mateřské či základní.

Tým AK Sudolská