Poslanecká sněmovna přehlasovala prezidentovo veto novely zákona o střetu zájmů. Ta znemožňuje veřejným funkcionářům provozovat anebo vlastnit či ovládat právnickou osobu provozující rozhlasové nebo televizní vysílání nebo vydávající periodický tisk. Další omezení z ní plynou společnostem, v nichž má veřejný funkcionář alespoň 25 % účast – ty se nesmí účastnit výběrového řízení pro zadávání veřejných zakázek a nesmí jim být poskytovány dotace a investiční pobídky.

Nalezení politické vůle k prosazení této legislativy (v médiích proto označované jako „lex Babiš“) inicioval alarmující souběh veřejné funkce a podnikatelských aktivit Andreje Babiše, vlastníka holdingu Agrofert, mediálního domu Mafra, televizní stanice Očko a rozhlasové stanice Impuls. Jak on, tak prezident Miloš Zeman avizovali, že jsou ochotni napadnout ústavnost novely před ústavním soudem, přičemž prezident svou ústavněprávní argumentaci již nastínil ve svém stanovisku, které sněmovně poskytl při využití svého veta. V novele vidí zásah do vlastnického práva, práva podílet se na správě veřejných věcí a do rovnosti podmínek přístupu k veřejným funkcím. Kritizuje především to, že omezení základních práv veřejných funkcionářů ani není s to dosáhnout zamýšleného cíle, tj. znemožnění zneužití médií. Kromě toho prezident poukazuje na nepřiměřenost úpravy, neboť narušuje i práva provozovatelů takového vysílání, u kterého zneužívání v zásadě nehrozí (např. stanice vysílající pouze hudbu). V otázce dotací a investičních pobídek opět zpochybňuje vhodnost a přiměřenost zvolené právní úpravy a navíc upozorňuje na dopad, který má na ostatní společníky společnosti, ve které má veřejný funkcionář 25 % účast. Jiní v zákoně vidí pouze upřesnění podrobností Ústavou presumovaného zákazu vykonávat „činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu funkce [člena vlády]“ a upozorňují, že na dotace a investiční pobídky neexistuje právní nárok. V praxi bude záležet na tom, zda Ústavní soud shledá omezení být svévolnými či nepřiměřenými.

Většina odborníků se shoduje na tom, že zákon jde jednoduše obejít, např. cestou přepsání majetku na rodinné příslušníky nebo svěřenecké fondy.

Novela tak může paradoxně vést k menší míře transparentnosti, pokud velké hráče dotlačí ke skrytému ovládání médií a firem místo jejich otevřeného vlastnictví, které nám umožňuje být alespoň předem zdravě kritický ke zprávám vydávaných pod Mafrou či skepticky sledovat zadávání veřejných zakázek firmám patřící pod Agrofert. Právě jednoduchost obejití zákona nás nutí ptát se na jeho účel, ten lze spatřovat v symbolickém gestu.