Vážení,

níže uvádíme právní analýzu k v současnosti velice diskutovanému tématu, a to náhrady škody v důsledku krizových vládních opatření.

V důsledku pandemie Covid – 19 přijala vláda ČR a ministr zdravotnictví opatření, a to formou vládních usnesení a mimořádných opatření (dále jen „KO“).

Dne 12.3.2020 byl usnesením vlády vyhlášen nouzový stav. V této souvislosti vláda na základě ustanovení zejména § 5 a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., krizového zákona (dále jen „Krizový zákon“) udělila zákazy, nařízení a doporučení. Významné bylo usnesení vlády č. 82/2020 Sb., kterým byl vysloven zákaz provozu prodejen ke dni 14.3.2020, s výjimkou nejnutnějších potřeb, zásadní dopad mělo též usnesení vlády č. 85/2020 Sb., kterým byl omezen pohyb osob mimo nejnutnější cesty.

Dne 24.3.2020 bylo vydáno prvé z řady mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Dne 23.4.2020 rozhodl Městský soud v Praze pod spisovou značkou 14 A 41/2020  a s účinností od 27.4.2020 zrušil čtyři mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví, která v důsledku pandemie COVID-19 omezila volný pohyb osob, maloobchod a poskytování některých služeb.

Městský soud dospěl k závěru, že mimořádná opatření neměla být vydána Ministerstvem zdravotnictví na základě zákona o ochraně veřejného zdraví, ale vládou na základě krizového zákona, tudíž jsou NEZÁKONNÁ  (dále jen „Rozsudek“). Městský soud v Praze dal dále možnost vládě přijmout zrušená mimořádná opatření ve správné formě, tedy jako krizová opatření.

Vláda téhož dne 23.4.2020 přijala zrušená mimořádná opatření jako krizová opatření.

Lze předpokládat, že proti Rozsudku budou podány opravné prostředky.

Jestliže nadřízené orgány Rozsudek potvrdí, platí dále níže uvedené – to však za předpokladu, že zrušení mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví bylo soudem uvažováno se zpětnými účinky.

Vzhledem k rozhodnutí Městského soudu v Praze máme k dnešnímu dni za to, že náhrada škody za KO bude probíhat ve dvou režimech, a to konkrétně:

– v režimu Krizového zákona za období ode dne 12.3. do dne 24.3. 06:00 hod a dále

– v režimu náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, od 24.3. 06:00 do 24.4.

– a následně opět v režimu Krizového zákona ode dne 24.4. až do dne, ke kterému dojde k ukončení KO.

Jedním z předpokladů úspěšného uplatnění náhrady škody na základě zákona č. 82/1998 Sb., je, aby bylo nezákonné rozhodnutí nebo akt vydaný na základě nezákonného úředního postupu zrušen, což se stalo. Vzhledem k tomu, že Městský soud v Praze v uvedeném Rozsudku mj. konstatoval, že mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví jsou opatřením obecné povahy a nikoliv rozhodnutím, objevily se protichůdné odborné názory na to, zda je tato podmínka splněna. V kontextu důvodové zprávy k tomuto zákonu a dosavadní judikatury se však přikláníme k názoru, že i opatření obecné povahy lze považovat za rozhodnutí dle zákona č. 82/1998 Sb. Podmínka pro uplatnění nároku na náhradu škody ze strany podnikatelů je tudíž splněna.

Lze tak shrnout, že k současnému dni bude nutné požadovat náhradu škody ve dvou separátních režimech dle dvou odlišných zákonů.

U koho lze nárok na náhradu škody uplatnit?

Náhradu dle výše uvedených zákonů taktéž není možno rovnou požadovat soudní cestou, je třeba v prvé řadě se obrátit na příslušný úřad, po kterém je škoda požadována a až následně je možné se dožadovat nároku u soudu.

Kdy je nutné nárok na náhradu škody uplatnit?

Při uplatnění nároků tímto způsobem je též důležité dodržení lhůt, která čítá 6 měsíců u Krizového zákona   a v případě nesprávného úředního postupu jsou lhůtami 3 roky u majetkové újmy a 6 měsíců u nemajetkové újmy. Běh obou lhůt počíná okamžikem, kdy se osoba o vzniku škody dozvěděla.

Které otázky zůstávají nadále sporné?

– Jaká náhrada škody je zamýšlena Krizovým zákonem?,

– V jaké míře budou nároky na náhradu škody uspokojovány?

–  Budou uspokojovány nejen skutečné škody, ale též ušlý zisk?

Výše uvedené otázky budou zodpovězeny až soudy, nicméně při analýze předmětných ustanovení došla naše advokátní kancelář k následujícím závěrům. Vzhledem ke znění ustanovení § 36 Krizového zákona, který zní „Stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními … prováděnými podle tohoto zákona“ docházíme k závěrům, že by měly být nahrazovány škody vzniklé nejen přímými zásahy, ale také plošnými opatřeními, nicméně tato otázka nebyla doposud řešena a soudy tak budou právo v tomto ohledu dotvářet.

Druhým faktorem je také, zda bude Česká republika schopna a případně v jaké výši škodu nahradit.

Ve věci, zda bude nahrazována jen skutečná škoda, nebo také i ušlý zisk lze pouze konstatovat, že Krizový zákon náhradu škody nijak nedefinuje, ve světle čehož se domníváme, že se v daném případě bude vycházet z definice škody dle občanského zákoníku, a tedy že ve škodě uvedené v Krizovém zákoně je zahrnuta jak skutečná škoda, tak také i ušlý zisk. S tím souvisí také otázka, kterou již nejsme schopni zodpovědět a která bude případně záležet na znaleckých vyjádřeních, a to konkrétně v jaké míře mohl stát za propad zisků vzhledem ke změně chování spotřebitelských a ostatních subjektů za současné pandemie.

V kontextu výše uvedeného je tak velice záhodno zmínit, že každý z případů je nutné posuzovat ad hoc, tedy každý zvlášť dle svých skutkových okolností.

Tento článek je aktualizací k předchozímu článku, ve kterém jsme se nároky na náhradu škody dle Krizového zákona zabývali na našem Instagramu. 

Tým AK Sudolská