V únoru letošního roku byl Ministerstvem vnitra České republiky (dále též „MV ČR“) předložen návrh zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o změně dalších zákonů (dále též „zákon o kritické infrastruktuře“), který prošel začátkem března tzv. připomínkovým řízením, v rámci něhož se k návrhu zákona o kritické infrastruktuře vyjadřovala mj. další ministerstva a předem určené orgány veřejné moci. V současné době se bude s připomínkami MV ČR nuceno vypořádat, přičemž nevyhoví-li těmto, jsou tyto připomínky řešeny až na vládní úrovni.

Obsah navrhovaného zákona, jenž se na první pohled jeví naprosto nenápadně po bližším zkoumání vyvolává v našich očích značné obavy, a to primárně v důsledku novelizace krizového zákona[1].

Zákon o kritické infrastruktuře

Samotný zákon o kritické infrastruktuře vzniká v důsledku transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 ze dne 14. prosince 2022 o odolnosti kritických subjektů a o zrušení směrnice Rady 2008/114/ES. Směrnice s názvem „Critical Entities Resilience“ (dále též „CER“) se odkazuje k souboru směrnic a doporučení Evropské unie, jejichž cílem je snížit zranitelnost a posílit odolnost kritických subjektů před různými hrozbami. CER představuje revizi dříve přijaté směrnice o evropské kritické infrastruktuře z roku 2008 (2008/114/ES), která se věnovala toliko vybraným odvětvím a obsahovala ustanovení týkající se výhradně určitých částí odolnosti.

Cílem CER je tak posílit odolnost kritických subjektů vůči široké škále hrozeb, a to zejména těch hybridním útokům, přírodním katastrofám, teroristickým hrozbám a mimořádným situacím v oblasti zdraví. Se směrnicí CER se pojí řada povinností pro členské státy EU, které musí tuto směrnici do vlastního právního řádu přijmout do října letošního roku, a dále stanovit nezbytná opatření pro zajištění neomezeného poskytování nejdůležitějších služeb a činnost, najmě společenských či hospodářských. V té souvislosti musí státy určit i tzv. kritické subjekty, což jsou subjekty poskytující základní služby, které mají zásadní význam pro zachování životně důležitých společenských funkcí, ekonomických činností, veřejného zdraví a bezpečnosti a životního prostředí. Tyto subjekty musí být schopny předcházet výše specifikované škále hrozeb, chránit před těmito hrozbami, reagovat na ně a zvládat je. Členské státy EU jsou povinny podporovat tyto kritické subjekty při plnění povinností, které jim byly uloženy. [2]

V důsledku rozsáhlosti požadovaných úprav směrnicí CER se MV ČR rozhodlo přijmout samostatný zákon o kritické infrastruktuře.[3]

Novela krizového zákona

Součástí předloženého návrhu jsou ovšem i novely dalších zákonů, přičemž nejcitelnějším je dle našeho názoru novela krizového zákona, neboť při podrobnějším zkoumání evokuje obavy z možného budoucího zasahování do lidských práv. V té souvislosti je třeba připomenout, že krizový zákon byl jedním z hlavních instrumentů, díky kterému byl v době pandemie COVID-19 přijímána krizová opatření, jež zasahovala do té doby nepředstavitelným způsobem do základních lidských práv a svobod.

Úvodem je ovšem nutno zkonstatovat, že legislativní proces je v samém počátku, neboť v současné době se bude MV ČR muset vypořádat se zásadními připomínkami, následně bude návrh předložen Vládě ČR, dále Legislativní radě vlády, a teprve poté bude předložen Poslanecké sněmovně ČR, a proto je pravděpodobné, že návrh zákona dozná řady změn. Nicméně je vhodné pravidelně legislativní proces sledovat a upozorňovat na potenciální rizika, zejména pak, jedná-li se o riziko v podobě omezování základních lidských práv, jako v tomto MV ČR předloženém návrhu zákona.

Nejpalčivějším se v tuto chvíli jeví novelizace § 5 krizového zákona, který se věnuje možnosti Vlády ČR za nouzového stavu nebo za stavu ohrožení státu omezit na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu ústavně zaručená práva. MV ČR v rámci novelizace krizového zákona přidalo další ústavně garantovaná práva, která je možno v budoucnu omezit, a to:

• právo na ochranu soukromí;
• právo na ochranu osobních údajů;
• právo na vzdělání a přípravu k povolání, výkon činností školy nebo školského zařízení (vč. činnosti vysoké školy).

Zároveň bude moci Vláda ČR dle novelizovaného § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona nejen zakázat vstup, pobyt a pohyb osob na vymezených místech nebo územích (jako tomu bylo doposud), ale nově bude dle návrhu MV ČR moci též nařídit setrvání na vymezeném území a zákaz jeho opuštění.

V témže ustanovení krizového zákona pak bude moci Vláda ČR dle novelizovaného znění disponovat právem uložit povinnost zjišťování skutečností o osobách nebo zpracování osobních údajů za účelem zmírnění nebo odvrácení ohrožení vyplývajícího z krizové situace, a dále nařizovat pravidla pro výkon činnosti školy nebo školského zařízení podle školského zákona nebo pro výkon činností vysoké školy, včetně případného zákazu nebo omezení osobní přítomnosti dětí, žáků, studentů, účastníků vzdělávání, uchazečů nebo absolventů na vzdělávání nebo zkouškách.

Novelizace krizového zákona ve výše předestřeném znění představuje dle našeho názoru naprosto nepřijatelný zásah do základních práv a svobod občanů ČR, který naprosto extenzivním způsobem umožňuje Vládě ČR v budoucnu zasahovat do řady ústavně garantovaných práv občanů.

Současně je nutno upozornit též na novelizaci § 5 písm. b) krizového zákona, která v aktuálně platném a účinném znění připouští omezení vlastnického a užívacího práva osob, a to z důvodu ochrany života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, které jsou ohroženy krizovou situací, přičemž je za toto omezení poskytnuta přiměřená náhrada. Dle novelizovaného znění lze tato práva omezit i v případě, nejsou-li ohroženy krizovou situací. V té souvislosti je nutno upozornit též na limitující náhradu újmy, kdy v tuto chvíli se na základě platného a účinného § 36 krizového zákona poskytuje náhrada újmy těm, kteří byli dotčení byť zákonným krizovým opatřením, a to v podobě náhrady skutečné škody i ušlého zisku. MV ČR chce odškodňování zpřísnit, neboť z § 36 krizového zákona vypouští právo na náhradu ušlého zisku a současně stanovuje, že právo na náhradu újmy nebude náležet těm, kteří byli omezeni krizovým opatřením, ale pouze v konkrétních případě, tedy výlučně pokud k újmě došlo v příčinné souvislosti s činností orgánu nebo osoby, které provádí krizové opatření, v souvislosti s užíváním poskytnutého věcného prostředku, výkonem pracovní povinnosti, pracovní výpomoci či dobrovolné pomoci, nebo nezákonným krizovým opatřením.

Právo na zrušení krizového opatření

Dle našeho názoru jediným, byť drobným, pozitivem je související novelizace soudního řádu správního[4], díky níž vznikne v souladu s § 101g právo domáhat se u Nejvyššího správního soudu zrušení krizového opatření nebo jeho části, byť i ze zkušeností z dob pandemie COVID-19 a rušení covidových opatření je tento institut v praxi obtížně realizovatelný, byť nikoliv nemožný.[5]

Závěr

Ačkoliv důvodová zpráva k návrhu zákona o kritické infrastruktuře uvádí, že „Návrh novely krizového zákona nepředpokládá oproti současnému stavu významné zvýšení možnosti zásahu veřejné správy do ochrany soukromí či ochrany osobních údajů.“ a současně stanovuje, že „Vzhledem k tomu, že byl při tvorbě návrhu zákona zvolen minimalistický přístup k ukládání povinností osobám soukromého práva, nezasahuje návrh zákona nad míru nezbytně nutnou do práva na ochranu soukromí, práva na ochranu osobních údajů, práva na soukromý život, práva na svobodu projevu ani do dalších práv souhrnně označovaných jako práva na informační sebeurčení člověka – ochrana těchto práv je naopak primárním účelem navrhované právní úpravy.“[6], v kontextu výše uvedeného lze tato vyjádření považovat za naprosto nerealistická, neboť je zřejmé, že novela krizového zákona přináší Vládě ČR široké pravomoci a možnosti, jak zasahovat do základních lidských práv, kdy v případě přijetí zákona v tomto znění by navíc postupovala legální cestou.

Lze kvitovat jednu z připomínek, konkrétně připomínku Nejvyššího soudu ČR[7], který se k novelizaci § 5 krizového zákona a rozšíření možnosti omezit ústavou zaručená práva vyjádřil následovně „k mnoha již nyní zakotveným razantním omezením práv a svobod občanů nově navrhuje omezení práva na ochranu soukromí a práva na ochranu osobních údajů. To považujeme za nepřijatelný zásah, byť by byl omezen na dobu krizového období.“

S výše citovaným vyjádřením Nejvyššího soudu se naše advokátní kancelář zcela ztotožňuje, neboť považujeme novelizaci krizového zákona ve znění předloženém MV ČR za zcela nepřijatelnou a výrazným způsobem zasahující do ústavně garantovaných práv.

V tuto chvíli je nutné dále celý legislativní proces podrobně sledovat a o vývoji dále blíže informovat.

Tým AK Sudolská

---

[1] Zákon č. 240/2000 Sb.

[2] https://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2022/12/08/eu-resilience-council-adopts-a-directive-to-strengthen-the-resilience-of-critical-entities/.

[3] Důvodová zpráva k návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o změně některých zákonů.

[4] Zákon č. 150/2002 Sb.

[5] https://www.aksudolska.cz/zajimavosti-z-prava/nss-kontroly-aplikaci-ctecka-byly-v-rozporu-se-zakonem/.

[6] Důvodová zpráva k návrhu zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o změně některých zákonů.

[7] https://odok.cz/portal/veklep/material/pripominky/ALBSD2AH4CXO/.

Další články