Nouzový stav

aneb když se práva berou vážně

Vláda vyhlásila dne 12.března 2020 na celém území České republiky nouzový stav v souvislosti s pandemií covid-19. 18. května 2020 tento stav skončil. Trval 66 dní na celém území České republiky a byl několikrát prodloužen. Některé kroky vlády byly v průběhu nouzového stavu označeny Městským soudem v Praze za nezákonné. Před epidemií jej tehdejší vlády vyhlásily například v souvislosti s povodněmi, nikdy však neplatil pro celé území České republiky.

Od pondělí 5. října 2020 bude již podruhé v tomto roce na území České republiky platit nouzový stav. Každý má určitou představu, co nouzový stav je a co obnáší, avšak detailněji se jím zabývá málokdo. Náš tým Vám tak přináší několik informací ohledně nouzového stavu, který souvisí se současnou dobou pandemickou.

Nouzový stav je stavem krizovým, se kterým počítá již ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Vláda tak dle čl. 5 výše zmiňovaného zákona může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických či průmyslových havárií, nebo v případě jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, či vnitřní pořádek a bezpečnost. Nouzový stav tedy prioritně vyhlašuje vláda, avšak zákon počítá i s variantou, kdy vyhlášení nouzového stavu náleží předsedovi vlády. Jde o případy, kdy by hrozilo, že výše specifikované nebezpečí bude v prodlení, či bylo-li by vhodné ihned jednat. Takové rozhodnutí jednotlivce pak podléhá následnému schválení vládou a to do 24 hodin od jeho vyhlášení. Je však nutné poznamenat, že i samotná vláda nemá v této záležitosti neomezeno pravomoc, neboť ta má povinnost informovat neprodleně Poslaneckou sněmovnu, která může vyhlášení nouzového stavu zrušit.

Nouzový stav se může vyhlásit pouze s uvedením důvodů, a to na určitou dobu a na určité území. Vláda má pak za úkol ve vyhlášení vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Nouzový stav lze vyhlásit nejdéle na dobu 30 dnů. Vláda tuto dobu může prodloužit, avšak jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny. Nouzový stav končí uplynutím doby, na kterou byl vyhlášen, avšak vláda či Poslanecké sněmovna mohou rozhodnout o jeho zrušení i dříve.

V souvislosti s nouzovým stavem a aktuálními volbami lze poznamenat, že se ústavní zákon o bezpečnosti České republiky vyjadřuje i k prodloužení volebního období a to, pokud v době nouzového stavu nebylo možné konat volby ve stanovených lhůtách. Tyto lhůty lze tak prodloužit až o 6 měsíců. Snad jen na okraj lze zmínit, že otázka výkonu volebního práva v době šíření koronaviru je stále ožehavým tématem a mluví se v této souvislosti například o výjezdní volební komisi, či o volbě v zastoupení.

V souvislosti s nouzovým, a tedy i krizovým stavem nelze opomenout ani zákon č. 240/2000 Sb., zákon o krizovém řízení a o změně některých zákonů (dále jen jako „Krizový zákon“). Dle této právní úpravy je hlavním aktérem v době nouzového stavu vláda. Ta představuje významný orgán krizového řízení. Krizový zákon jí toto dominantní postavení mezi orgány veřejné moci zajišťuje paletou pravomocí, mezi něž patří zejména vydávání krizových opatření, kterými mohou po nezbytnou dobu a v nezbytném rozsahu významně zasahovat do základních lidských práv a svobod. Právě vydávání krizových opatření v souvislosti s nouzovým stavem v době koronaviru se stalo významným tématem z hlediska jeho legálnosti. Významným se stalo rozhodnutí pražského Městského soudu, který 23. dubna označil vládní postup za nezákonný, když byla zhruba po dvou týdnech omezení opřená o krizový zákon nahrazena opatřeními ministra, které byly vydány podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Soud se v této věci vyslovil tak, že „s ohledem na vyhlášení nouzového stavu byla oprávněna omezit základní práva a svobody v natolik masivní míře pouze a jen vláda“. Ministerstvo zdravotnictví tak ve světle tohoto rozhodnutí soudu, které se vyjadřuje mimo jiné i k interpretaci zákona o ochraně veřejném zdraví, nemůže vydávat opatření, která jsou plošná a razantní. Taková opatření může vydávat pouze vláda, a to v režimu nouzového stavu. Rovněž je nutné zmínit, že s rozhodnutími v době nouzového stavu může být s určitými výjimkami potíž, neboť jsou ve své podstatě nepřezkoumatelné. Zatímco vyhlášení nouzového stavu jakožto akt vládnutí je považován spíše za nepřezkoumatelný, s krizovými opatřeními je to spíše naopak. Je však vhodné poznamenat, že přezkum těchto aktů bude závislý na jejich povaze. Bude nutné zvážit, zda tato opatření představují spíše nařízení vlády ve smyslu čl. 78 Ústavy, či opatření obecné povahy ve smyslu § 171 a násl. správního řádu. Od toho se totiž bude odvíjet i možnost přezkumu. Ústavnost a rovněž zákonnost nařízení vlády kontroluje Ústavní soud dle § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, vedle toho posuzují soulad nařízení vlády se zákonem i obecné soudy dle čl. 95 odst. 1 Ústavy. Navrhovatelé jsou však v případě přezkumu Ústavním soudem taxativně vymezení, a tím jsou běžní občané ze hry. Naopak, pokud by mělo předmětné opatření charakter opatření obecné povahy, pak je možné dovolávat se přezkumu v rámci správního soudnictví a aktivně legitimován k podání návrhu by byl ten, kdo tvrdí, že byl opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech.

Nelze opomenout, že zmíněná krizová opatření není radno porušovat. V případě jejich porušení hrozí vysoké pokuty v rámci přestupkového řízení a nelze vyloučit ani trestní odpovědnost. Covid-19 byl nařízením vlády zařazen na seznam nakažlivých lidských nemocí, jejichž šíření může naplnit skutkovou podstatu trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci dle § 152 trestního zákoníku. Navíc tento trestný čin lze spáchat i z pouhé nedbalosti. Nutné je též zmínit, že spáchání trestného činu v nouzovém stavu představuje obecně přitěžující okolnost dle § 42 písm. j) trestního zákoníku. Pro naplnění základní skutkové podstaty některých trestných činů je jejich spáchání v době nouzového stavu přímo podmínkou. Jedná se například o trestný čin ohrožení devizového hospodářství dle § 247 trestního zákoníku, či trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách dle § 372 trestního zákoníku, případně trestný čin vyhýbání se výkonu služby dle § 384 trestního zákoníku. Nemůžeme zapomenout ani na okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby v nouzovém stavu. Zejména v případech trestných činů, jejichž kvalifikovaná skutková podstata výslovně neobsahuje nouzový stav, ale obsahuje pouze podmínku spáchání trestného činu za jiné události, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, je poměrně komplikované posoudit, zda lze naplnit skutkovou podstatu těchto trestných činů za nouzového stavu. Jedná se zejména o trestné činy šíření nakažlivé lidské nemoci (§ 152 trestního zákoníku), šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti (§ 153 trestního zákoníku), krádež (§ 205 trestního zákoníku), zpronevěra (§ 206 trestního zákoníku), či podvod (§ 209 trestního zákoníku). Nejvyšší státní zastupitelství se v této věci vyjádřilo tak, že spáchání trestného činu v rámci vyhlášeného nouzového stavu je u výše zmíněných trestných činů okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, byť například u krádeže dle § 205 odst. 1, 4 písm. b) trestního zákoníku nejsou odborné názory zcela jednotné.

S nouzovým stavem je však spojen i zkrácený legislativní proces v rámci stavu legislativní nouze. Ten vychází z ustanovení § 99 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny a je možné jej vyhlásit pouze za mimořádných okolnosti, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů či bezpečnost státu, nebo v případě, kdy hrozí značné hospodářské škody. Stav legislativní nouze je vyhlašován předsedou Poslanecké sněmovny, a to na návrh vlády a může být vyhlášen jen na určitou dobu. Oproti standartnímu legislativnímu procesu se ve zkráceném jednání postupuje bez prvního čtení a některé lhůty neplatí. Návrh zákona je předsedou Sněmovny přikázán přímo některému z legislativních výborů a zároveň určí nepřekročitelnou lhůtu. Do této lhůty musí výbor předložit usnesení a stanovisko k návrhu. V usnesení je pak navržena obecná a podrobná rozprava a lhůta k projednání návrhu. Pak již nastupuje na řadu druhé čtení návrhu zákona, může být zkrácena řečnická doba až na 5 minut, a taktéž může být upuštěno od obecné rozpravy. Třetí čtení se pak může konat ihned po druhém čtení a zákon tak může být schválen ještě v tentýž den.

S nouzovým stavem jsou však spojeny další otázky, které v tomto článku nenaleznete, jako může být užití § 1765 občanského zákoníku o podstatné změně okolností v soukromoprávních vztazích, či otázka náhrady škody dle krizového zákona. Nezbývá než chvíli počkat, jakým způsobem se bude vyvíjet právní praxe v této oblasti, abychom Vás mohli dále informovat.

Váš tým AK Sudolská