Vládní návrh novely zákona o České televizi a Českém rozhlase[1] představuje po někdejším, a brzy odloženém návrhu zákona o boji proti dezinformacím, první pokus o o zakotvení pojmu dezinformace do českého právního řádu.  Tato novela neřeší pouze navýšení koncesionářských poplatků, byť by se mohlo navenek zdát, že tento bod je tím, o čem se na plénu Poslanecké sněmovny bude nejvíce diskutovat, ale současně s sebou nese též další zásadní změnu co do samotného účelu veřejnoprávních médií.

Navrhovaná změna se týká redefinice hlavních úkolů veřejnoprávních médií v oblasti televizního a rozhlasového vysílání, kdy má být boj proti dezinformacím nově jedním z hlavních úkolů veřejnoprávních médií.

Boj proti dezinformacím jako jeden z hlavních úkolů veřejnoprávních médií

Dle účinného znění § 2 odst. 2 písm. a) zákona o České televizi[2], resp. zákona o Českém rozhlase[3], mezi hlavní úkoly veřejné služby v oblasti televizního, resp. rozhlasového vysílání, v tuto chvíli patří mj. „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“. V rámci návrhu novely, která bude projednávána na půdě Poslanecké sněmovny v rámci druhého čtení v říjnu letošního roku, má do stávajícího znění § 2 odst. 2 písm. a) přibýt i boj s dezinformacemi, který novela zákona definuje jako „přispívání k postupu proti dezinformacím při respektování svobody slova“.[4]

Na úvod je třeba uvést, že vytučněná pasáž byla do návrhu novely přidána až v rámci meziresortního připomínkového řízení ze strany Ministerstva pro místní rozvoj[5], které ji odůvodnilo tím, že „právě veřejnoprávní média mají být jedním z hlavních nástrojů postupu proti dezinformacím, jak je navrhováno. Zároveň je v návrhu explicitně zmíněna ochrana svobody slova, která nesmí být při postupu proti dezinformací jakkoli dotčena. Změna návrhu zákona rovněž naplňuje programového prohlášení vlády.“  

Tehdejší ministr pro místní rozvoj k tomuto dodal, že: „Svou roli v tom hrají veřejnoprávní média už teď, je ale potřeba tyto snahy posílit a zároveň je ukotvit v zákoně, aby nemohly být v budoucnu potlačeny.“[6]

Důvodová zpráva[7], se současně snaží také o první právní definici dezinformace, která doposud v právním řádu České republiky definována není: „Dezinformace, tj. záměrně nepravdivé informace šířené s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají, zasáhly alespoň jednou v životě více než polovinu Čechů. Dezinformace cíleně mísí pravdu s konspiracemi, šíří chaos a nenávist, ohrožují svobodu, společnost, ústavní pořádek, strategické zájmy a mezinárodní závazky České republiky a přispívají k relativizaci pravdy a spravedlnosti. Účelem veřejné služby v oblasti televizního vysílání poskytované Českou televizí je naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu. Nadto je Česká televize subjekt nezávislý na státu a jeho orgánech, které smějí do její činnosti zasahovat jen na základě příslušných právních předpisů. Snižuje se tedy riziko zneužití postupu proti dezinformacím ze strany státu a jeho orgánů. S ohledem na výše uvedené je logické, že právě veřejnoprávní média mají být jedním z hlavních nástrojů postupu proti dezinformacím. Zároveň je v návrhu explicitně zmíněno respektování svobody slova, která nesmí být při postupu proti dezinformacím jakkoli dotčena. Změna návrhu zákona rovněž naplňuje programové prohlášení vlády.“

Jakkoliv jde o vůbec první pokus zakotvit pojem dezinformace do vnitrostátních zákonů (došlý až do fáze projednání v poslanecké sněmovně), je třeba říci, že doposud nebyla tato pasáž v rámci legislativního procesu nikterak připomínkována, a to s výjimkou připomínek Legislativní rady vlády, která dospěla k tomu, že: „Samotný pojem dezinformace se v právním řádu neobjevuje a rozlišit dezinformaci od jiného nepravdivého či zavádějícího sdělení (např. misinformace) může v praxi činit problémy. Navíc není jasné ani to, kdo by měl být hlavním realizátorem postupu, ke kterému by Česká televize a Český rozhlas měly přispívat.“[8]

Dle stávajících informací by se měla poslanecká sněmovna věnovat taktéž této části novely na svém dalším jednání. Předseda sněmovního výboru pro mediální záležitosti Patrik Nacher mimo jiné k věci  uvedl: „Máme pozměňovací návrh, kterým tuto pasáž zcela dáváme pryč. Myslíme si, že je to nadbytečné a televize už dnes má ve své základní funkci toto podchycené a snahou protlačit do zákona tu konkrétní větu se to může jedině zkomplikovat. Vyvolává to dojem, že to ČT a ČRo doteď nedělaly, a za další by to mohlo vyvolávat tlak, aby veřejnoprávní média proti dezinformacím vystupovala proaktivně, což v momentě, kdy je termín dezinformace nejasný, mohlo by to být nebezpečné. Z praxe totiž vidíme, že co je dnes dezinformace, se za rok ukáže jako pravda a opačně. Navrhujeme to v rámci našeho pozměňovacího návrhu vypustit, a přestože to neprošlo na mediálním výboru, z debaty s mnoha koaličními poslanci vidím, že s námi souhlasí. Týká se to například kolegyně Niny Novákové, která se k pozměňovacímu návrhu podepsala, přislíbili to další poslanci a ministr slíbil, že se nad tím ještě zamyslí a buď to dají pryč, anebo přeformulují do větší obecnosti.“[9]

Je tedy otázkou, v jaké formě, či zda vůbec bude změna příslušných ustanovení přijata.

Memorandum o způsobu naplňování veřejné služby

Byť je tedy pravděpodobné, že část ustanovení stanovící boj proti dezinformacím za jeden z hlavní úkolů veřejnoprávních médií bude z návrhu novely vypuštěna, je současně nutno upozornit na taktéž nově zaváděný institut tzv. „Memoranda o způsobu naplňování veřejné služby v oblasti televizního/rozhlasového vysílání“, v rámci něhož může být samotný boj proti dezinformacím stanoven.  

Přitom i v případě, kdyby byl boj z dezinformacemi jako hlavní úkol vypuštěn přímo ze zákona, bude v gesci každého veřejnoprávního média a jeho Rady, jaké cíle si do Memoranda stanoví. Je tedy s podivem, že Memorandum není v samotné novele zákona, ani důvodové zprávě blíže popsáno, byť je zřejmé, že může mít na fungování veřejnoprávních médii zásadní vliv. Důvodová zpráva k Memorandu uvádí alespoň toliko, že se jedná o dokument, který bude specifikovat plnění veřejné služby vždy na období pěti let a bude jej schvalovat Rada České televize/Českého rozhlasu, přičemž následně Memorandum uzavře generální ředitel České televize/Českého rozhlasu s ministrem kultury. Generální ředitel bude za plnění tohoto Memoranda plně odpovědný, kdy jeho nedodržování může vyústit až v odvolání generálního ředitele.

Je možné právně definovat dezinformaci

Jakkoliv jistě nelze zpochybňovat negativní aspekty „záměrného šíření nepravdivých informací“ (jak důvodová zpráva novely definuje dezinformace), je třeba říci, že právní řád pojem dezinformace neobsahuje a je tomu zřejmě z dobrých důvodů. Jakýkoliv pokus o definici dezinformace ve spojení s „postupem proti dezinformacím“ (jak se uvádí v návrhu novely) totiž musí zjevně narazit na limity základních lidských práv, a to práva na svobodu projevu a práva na informace[10], a absolutního zákazu cenzury, kdy tu Listina zakazuje výslovně.[11]

Přitom je otázkou, zda není návrh novely taktéž v rozporu s cílem, který si veřejnoprávní média vymezují také v samotném ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona implicitně: „Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů.“ Jen stěží si lze totiž představit, že lze vytvořit prostor pro svobodné vytváření názorů „filtrací“ konkrétně určených (dez)informací.

Definice „dezinformace“ totiž v principu v žádném případě nemůže projít kritériem požadavku právní jistoty adresátů právní normy ve spojení se svobodou projevu. Jakákoliv snaha třídit informace podle jejich (subjektivně vnímané) obsahové hodnoty, byť by byla vedena sebelepšími úmysly, bude z povahy věci zneužitelná k jiným účelům, a bude principálně rozporná se svobodou projevu a svobodou příjmu informací – to jsou přitom práva a svobody, které neoznačujeme za základní „jen tak“.

Poslední překážkou jakékoliv snahy o posuzování jakýchkoliv, nikoliv trestných, svobodně šířených informací, je pak skutečnost, že musí existovat konkrétní orgán nadaný způsobilostí posuzovat co je informací, a co již dezinformací – takový orgán, pakliže by byl orgánem veřejné moci nemůže takovou funkci z povahy věci vykonávat právě s ohledem na čl. 17 odst. 3 LZPS, absolutně zakazující cenzuru – ta je kupř. v odborné literatuře označována za kontrolu obsahu spojenou s možností zabránit či zastavit publikaci „nevhodného obsahu“.

Závěr

Lze tedy konstatovat, že vládní návrh novely zákona o České televizi a Českém rozhlase by do právního řádu České republiky zcela poprvé zavedl pojem dezinformace, když boj proti dezinformacím definuje za jeden z hlavních cílů veřejnoprávních médií. Označení „dezinformační“ bylo doposud pouze jakousi negativní tendenční nálepkou, nyní však vidíme přímý pokus o jejich legislativní definici ve vnitrostátní právním řádu.

Nelze přitom odhlédnout od skutečnosti, že i pokud by se pojem dezinformace do zákona dostal, tak přesto v právním řádu České republiky nebude legislativně určeno co to dezinformace (v právním slova smyslu) jsou, o což se sama novela zákona rovněž ani nepokouší, když definici dezinformací lze nalézt pouze v její důvodové zprávě.

Tým AK Sudolská

---

[1] https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&t=738. 

[2] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-483.

[3] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-484.

[4] https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=243596.

[5] https://odok.cz/portal/veklep/material/KORNCVDDHD4D/KORND58AC41X.

[6] https://www.echo24.cz/a/HdStH/zpravy-domaci-dezinformace-ct-cro-zakon-medialni-novela-pirati.

[7] https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=243592.

[8] S t a n o v i s k o Legislativní rady vlády ze  dne 24. 6. 2024, č. j. 358/24 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

[9] https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Dezinformace-cil-prace-CT-Hlasovani-ktere-muze-otevrit-dvere-neziskovkam-762524.

[10] Čl. 17 odst. 1 LZPS.

[11] Čl. 17 odst. 3 LZPS: „Cenzura je nepřípustná.“

Další články