Novela Lex Ukrajina

Poslanecká sněmovna v polovině prosince loňského roku schválila novelu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jako „Lex Ukrajina“).[1]

V důsledku této novely, která byla doplněna poslaneckým pozměňovacím návrhem, má dojít i k novele trestního zákoníku, a to stanovením nového trestného činu, a to konkrétně trestného činu s názvem „Neoprávněná činnost pro cizí moc“. Ten by měl být zakotven v ust. § 318a v hlavě IX. zvláštní části trestního zákoníku, která se nazývá „Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci“.

Trestným činem má být sankcionována například narušení svrchovanosti České republiky prováděním zpravodajské činnost pro cizí moc. Podle tohoto paragrafu má být ale mimo jiné „potrestán ten, kdo vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc“, a to „v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky“.  Co je míněno „činností“ už ale zákon neříká.  

Při sepisu tohoto článku vycházíme ze skutečnosti, že obdobný trestný čin, byť s drobně odlišným názvem („Činnost pro cizí moc“) je součástí taktéž velké novely trestních zákonů (trestního zákoníku a trestního řádu), která je momentálně po projednání v rámci 1. čtení v Poslanecké sněmovně.[2] I proto lze při analýze navrhovaného nového trestného činu vycházíme též z důvodové zprávy k novele trestních zákonů a jí předcházejícímu připomínkovému řízení.

Trestný čin (neoprávněné) činnosti pro cizí moc

Schválení novely Lex Ukrajina, resp. v ní pozměňovacím návrhem doplněný trestný čin, vyvolalo v odborné veřejnosti značnou vlnu kritiky a obavy ohledně dopadu tohoto ne zcela určitě vymezeného trestného činu na svobodu projevu. Stejně tak vyvolává obavu z jeho potenciálního zneužití v praxi.

Zamýšleným účelem tohoto trestného činu je dle odůvodnění pozměňovacího návrhu doplnění trestního zákoníku o skutkovou podstatu, „jež by postihovala obecně spolupráci s cizí mocí na území České republiky s cílem poškodit důležité zájmy České republiky anebo obranu či bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejichž zájmů se Česká republika zavázala.“

Trestní postih za spáchání tohoto trestného činu činí v základní skutkové podstatě trest odnětí svobody v délce jednoho roku až pěti let, přičemž při spáchání zvláštní skutkové podstaty se trestní sazba může vyšplhat až na trest odnětí svobody v délce 15 let. Příprava tohoto trestného činu je trestná. Rovněž je nutno uvést, že u navrhovaného trestného činu budou orgány činné v trestním řízení moci za zákonem stanovených podmínek nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu. 

Obavy z omezení svobody slova

Kritici této novely upozorňují, že definice tohoto trestného činu je natolik široká. Jak bylo výše uvedeno, zákon se nezabývá tím co je míněno „činností“. Je tedy zcela relevantní obava, že může mimo jiné zasáhnout i legitimní projevy na sociálních sítích či veřejné diskuse. Podle odůvodnění pozměňovacího návrhu, které se výrazně neodchyluje od důvodové zprávy k novele trestních zákonů, jejíž součástí je tatáž skutková podstata trestného činu, by se postih mohl vztahovat i na šíření informací nebo názorů, které by mohly být interpretovány jako podpora cizí moci proti zájmům České republiky. Toto implikuje právě následující pasáž obsažená v důvodové zprávě: „navrhovaná skutková podstata se neomezuje pouze na zpravodajskou činnost ve prospěch cizí moci, ale zahrnuje i jiné formy spolupráce konané ve výše uvedeném úmyslu.“, byť se dále uvádí, že „Při naplnění skutkové podstaty bude vždy důležitý úmysl, s jakým je určitá informace vyzvídána či předávána, nikoliv povaha informace jako takové.“

Přestože dle důvodové zprávy k novele trestních zákonů navrhovaný trestný čin „může představovat dílčí omezení svobody projevu zaručené čl. 17 Listiny, a to pokud jde o vyzrazení cizí moci informací způsobilých ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu a bezpečnost České republiky anebo obranu a bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejichž zájmů se Česká republika zavázala.“, podle odůvodnění pozměňovacího návrhu a i dále dle důvodové zprávy k novele trestního zákona „jde o omezení zcela vyhovující požadavkům na stanovení mezí základním právům a svobodám vytyčeným Listinou, zejména jejím čl. 4 odst. 2 až 4 a čl. 17 odst. 4: Jedná se o omezení stanovené zákonem, jež je v demokratické společnosti nezbytným opatřením pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu a veřejnou bezpečnost. Jedná se zároveň o omezení, které je s ohledem na význam zájmů chráněných dotčeným ustanovením trestního zákoníku zcela přiměřené sledovanému účelu a které šetří podstatu a smysl omezované svobody, přičemž platí stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.“. S tímto však lze snadno polemizovat.

Nevymezením pojmu „činnost“ je zavedena zcela nepřijatelná neurčitost tohoto trestného činu, což plyne i přímo z důvodové zprávy, dle níž „Spolupráce s cizí mocí nicméně nemusí obnášet pouze zpravodajské aktivity zaměřené na získávání a předávání informací, ale může mít také podobu přípravného jednání (např. budování agenturní sítě pro cizí moc, mapování rozhodovacích procesů ve veřejné správě).“ Tato skutečnost přitom může vést nejen k odlišným interpretacím a výkladovým problémům, ale dokonce až k potenciálnímu zneužití dotečeného paragrafu.

V tomto ohledu nelze než kvitovat připomínky trestního kolegia Nejvyššího soudu[3], které v rámci připomínkového řízení k velké novele trestních zákonů varovalo před neurčitostí pojmů použité v definici navrhovaného trestného činu. Trestní kolegium Nejvyššího soudu mj. uvedlo, že: „Zařazení nového trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc patrně diktuje současná společensko-politická situace. Toto ustanovení se nám ovšem jeví jako velmi problematické s ohledem na jeho obsahové vymezení užívající poměrně abstraktních a neurčitých pojmů, pod nimiž si každý může představovat něco jiného.“ Jedním dechem kolegium dodalo, že „Zavádějící je již samotný název, který naznačuje, že zde může být vykonávána činnost pro „cizí moc“ oprávněně a neoprávněně (podobně jako existuje oprávněné a neoprávněné podnikání).“. Zřejmě i proto byl v novele trestních zákonů navrhovaný trestný čin uveden již toliko jako „Činnost pro cizí moc“.

Trestní kolegium dále zdůraznilo, že ponechání takto obecně vymezeného činu na aplikační praxi je v rozporu se zásadou nullum crimen sine lege stricta, scripta et certa neboli nelze trestat bez určitého zákona, bez psaného zákona a bez přesného zákona.

Základní kautelou trestního práva je to, že zákon musí definovat trestné jednání a trest s dostatečnou určitostí, aby mohli lidé předpokládat, jaký konkrétní skutek by mohl být trestný, a mohli se podle toho chovat.

Další autoři dovozují, že nový trestný čin může být využit k potlačování kritických hlasů a omezování svobody slova. Petr Dimun přitom dále explicitně dovozuje, že navrhovaný trestný čin „omezuje také svobodu slova a může se týkat i projevů na sociálních sítích.“[4] S těmito obavami se lze ztotožnit, neboť s ohledem na významnou roli soudců, kteří by měli obsah navrhovaného trestného činu dotvářet, nelze vyloučit i trestní stíhání osob za takové projevy na sociálních sítích, u kterých bude společenská škodlivost fakticky nulová či iluzorní. Apriori nelze tvrdit, že bude zákon zneužíván, nicméně základním principem vlády práva je to, že zákony jsou psány tak, aby jejich zneužitelnost byla apriori vyloučena – z podstaty nelze spoléhat na to, že s nimi bude stát zacházet správně.

Novelu Lex Ukrajina bude dále projednávat Senát, jenž má dle čl. 46 odst. 2 Ústavy ČR pravomoc novelu zákona buď schválit, zamítnout, vrátit s pozměňovacími návrhy zpět do Poslanecké sněmovny anebo vyjádřit vůli se jím nezabývat. Opoziční poslanci přitom při projednávání uvedeného pozměňovacího návrhu tento označili za protiústavní[5], neboť i ve světle recentního nálezu Ústavního soudu[6] vykazuje znaky tzv. neústavního přílepku, což je „pozměňovací návrh, který nemá úzký vztah ani k účelu, ani k předmětu (obsahu) původního návrhu zákona a jehož přijetí není podepřeno ani širokým konsenzem v Poslanecké sněmovně.“[7], a který narušuje ústavní pravidla a principy. I z tohoto důvodu lze důvodně předpokládat, že v případě přijetí této novely by mohl být tento novelizační zákon, resp. legislativní proces s ním spojený, podroben přezkumu ze strany Ústavního soudu.

Obecně je otázkou, zda by kriminalizace jakéhokoliv jednání z podstaty věci měla být předmětem pozměňovacího návrhu (kde jsme přesvědčení, že odpověď musí být vždy záporná).

Aplikační obtíže, spojené zejména s neurčitostí zákona lze samozřejmě do budoucna v případě jeho přijetí více než předpokládat. Připomínáme, že podle článku 39 Listiny základních práv a svobod platí, že: „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.“ Dostatečná určitost takového zákona je základní odpovědností státu, ať už chce sankcionovat cokoliv.[8]

Závěr

Lze uzavřít, že zavedení trestného činu „činnost pro cizí moc“ jakkoliv zřejmě reflektuje velice aktuální snahu posílit národní bezpečnost, primárně vyvolává četné otázky a obavy ohledně jeho dopadu na základní lidská práva a svobody, zejména na svobodu slova, a legitimní očekávání adresátů právní normy na určitost trestního zákona.

Tyto obavy přitom otevřeně sdělují mimo jiné soudci trestního kolegia Nejvyššího soudu, kteří navrhovaný trestný čin považují mj. za neurčitý a rozporný se zásadami trestního práva. Současně, i s ohledem na pochybnosti o zákonnosti legislativního procesu spojeného s novelou Lex Ukrajina, zejména pak přijetí poslaneckého pozměňovacího návrhu, kterým byl do této novely vložen navrhovaný trestný čin, je na místě sledovat, zda Senát novelu zamítne či vrátí alespoň v rozsahu pozměňovacího návrhu, kterým byl přidán navrhovaný trestný čin. Výše uvedenému přitom nasvědčuje i fakt, že navrhovaný trestný čin je již součástí novely trestních zákonů, a proto by měl být podroben standardnímu legislativnímu procesu.

Tým AK Sudolská

---

[1] https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&t=727.

[2] https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&t=861.

[3] https://odok.cz/portal/veklep/material/pripominky/KORND3QJZZZ3/.

[4] https://www.info.cz/zpravodajstvi-a-komentare/novy-trestny-cin-neopravnene-cinnosti-pro-cizi-moc-omezuje-i-svobodu-slova.

[5] https://www.psp.cz/eknih/2021ps/stenprot/123schuz/bqbs/b05616701.htm.

[6] Nález Ústavního soudu ze 4. 12. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 41/23.

[7] Nález Ústavního soudu ze 4. 12. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 41/23.

[8] (I. ÚS 558/01, obdobně IV. ÚS 469/04)

(NOVÁK, Jiří. Čl. 39 [Výhrada zákona pro stanovení trestnosti jednání a ukládání trestů]. In: HUSSEINI, Faisal, BARTOŇ, Michal, KOKEŠ, Marian, KOPA, Martin a kol. Listina základních práv a svobod. 1. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021, marg. č. 12.)

Další články