Evropská komise dne 11.5.2022 představila návrh Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla pro předcházení pohlavnímu zneužívání dětí a boj proti němu (dále jen „Nařízení“).

Tento návrh si klade za cíl bojovat se statistikou zveřejněnou v rámci „One in five“ kampaně, podle které se jedno z každých pěti dětí stane obětí sexuálního násilí. Studie „Estimates of childhood exposure to online sexual harms and their risk factors“ organizace Economist Impact dovozuje, že více než třetina ze vzorku 5000 osob ve věku 18-20 let v 54 zemích byla ve svém dětství požádána o vykonání něčeho jednoznačně sexuálního v on-line prostředí, a více než polovina z pozorovaných osob zažila některou z forem pohlavního zneužívání dětí on-line.

Evropská komise se s touto odstrašující statistikou rozhodla bojovat právě návrhem pravidel pro předcházení pohlavního zneužívání dětí a boji proti němu. V duchu známé poučky, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly, se však Komise rozhodla využít prostředků boje, které při zohlednění dobrého úmyslu autorů přinejmenším hrozí zásahem do soukromí a základních lidských práv, zejména pak soukromí a listovního tajemství.

Nařízení zavádí nové povinnosti poskytovatelům hostingových služeb a poskytovatelům tzv. interpersonálních komunikačních služeb (rozuměj sociálních sítí), na základě kterých mají analyzovat a posuzovat riziko využívání služby pro účely pohlavního zneužívání dětí on-line.

Zahrnuje rovněž cílené povinnosti některých poskytovatelů odhalovat toto zneužívání, nahlašovat je prostřednictvím střediska EU, odstraňovat nebo znemožňovat přístup k materiálům pohlavního zneužívání dětí on-line nebo jej blokovat, pokud je to nařízeno.

Návrh Nařízení míní nově upravovat taktéž institut takzvaných „detekčních příkazů“ vydávaných pověřenými orgány konkrétním poskytovatelům k uložení povinnosti detekovat a odhalovat určené druhy pohlavního zneužívání dětí on-line.

Technologickou úpravu pak řeší článek 10 Nařízení, který konkrétně stanoví: „Poskytovatelé hostingových služeb a poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb, kteří obdrželi detekční příkaz, jej provedou tím, že nainstalují a budou provozovat technologie pro odhalování šíření známého nebo nového materiálu pohlavního zneužívání dětí nebo případně navazování kontaktu s dětmi“.

Přestože se článek 10 odst. 3 Nařízení snaží o minimalizaci zásahů těchto technologických postupů, když stanoví, že „technologie nemohou z příslušných sdělení získat žádné jiné informace než informace nezbytně nutné k odhalování… a co nejméně zasahují do práv uživatelů na soukromý a rodinný život, včetně důvěrnosti komunikace a práva na ochranu osobních údajů“, jen stěží se lze ubránit zkratce, že jinými slovy poskytovatelům může být uložena povinnost v reálném čase sledovat soukromou osobní komunikaci uživatelů sociálních sítí.

Takové opatření je však problematické na vícero úrovních. V případě unijní úpravy může být taková povinnost v rozporu s čl. 7 Listiny základních práv Evropské unie, který garantuje respektování soukromého a rodinného života, obydlí a (!sic) komunikace.

Listina základních práv a svobod ČR jde v tomto ohledu ještě dále, kdy její článek 13, chránící listovní tajemství, stanoví, že: „Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.“

Je zřejmé, že ani dle LZP EU, ani dle LZPS nejde v případě ochrany listovního tajemství o základní právo absolutní, ale toliko relativní, které může být na základě zákona v míře nezbytně nutné omezeno. Takové omezení pak musí důsledně sledovat princip proporcionality zásahu dotčeného základního práva – v tomto případě soukromí a listovního tajemství.

Odst. 5 odůvodnění Nařízení, resp. preambule Nařízení však zakládá důvodné pochybnosti o opaku, když výslovně uvádí: „Aby bylo dosaženo cílů tohoto nařízení, mělo by se vztahovat na poskytovatele služeb, které mohou být zneužity pro účely pohlavního zneužívání dětí on-line. Jelikož zneužívání těchto služeb k tomuto účelu neustále narůstá, měly by tyto služby zahrnovat veřejně dostupné interpersonální komunikační služby, například služby zasílání zpráv a internetové e-mailové služby, jsou-li tyto služby veřejně dostupnými. Toto nařízení by se mělo vztahovat i na služby, které umožňují přímou interpersonální a interaktivní výměnu informací pouze jako nepodstatnou vedlejší funkci, která je neoddělitelně spjata s jinou službou, jako je chat a podobné funkce v rámci her, sdílení fotografií a videohostingu.“

Jakkoliv je jistě záměr Evropské komise, totiž bojovat se zneužíváním dětí na internetu a dětskou pornografií obecně úctyhodný, činit tak plošným sledováním komunikace a masovým dohledem nad komunikací chráněnou listovním tajemstvím, činí z návrhu Nařízení Evropské komise jednoho z výrazných aspirantů na udílení Ceny pro Velkého bratra (Big Brother Awards).

Návrh Nařízení by měl být v budoucnu podroben dalším fázím legislativního procesu a je tedy otázkou, jakým způsobem jeho finální podoba vyváží hodnotu soukromí s oprávněným zájmem na omezování zneužívání dětí na internetu.

Tým AK Sudolská