Obchodní korporace, které mají živnostenský list na tzv. volnou živnost a tuto mají bez uvedení konkrétní činnosti uvedenou nejen ve stanovách či společenské smlouvě, ale zároveň v obchodním rejstříku, zatím sice mohou nerušeně fungovat, to ovšem neznamená, že tato klidová fáze přetrvá a bude neměnná.

S výše uvedeným souvisí aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2021. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 3549/2020 došel k závěru, že ujednání stanov (zakladatelské listiny či společenské smlouvy) o předmětu podnikání, které spočívá v názvu volné živnosti uvedené jako „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ bez konkrétní specifikace oboru činnosti, nesplňuje požadavek určitosti, jelikož není patrné, co je předmětem podnikání dané společnosti, a odpovídajícího výsledku se nelze dobrat ani výkladem.

Vymezení předmětu podnikání je jedním ze základních požadavků na obligatorní náležitosti stanov nebo společenské smlouvy obchodní korporace ve smyslu zákona o obchodních korporacích. Smyslem tohoto ustanovení, jehož výklad v předmětném rozhodnutí provedl Nejvyšší soud v květnu tohoto roku, je limitace činností obchodních korporací v závislosti na podmínkách, které jsou na jednotlivé zákonem vymezené činnosti kladeny. Teprve na základě vymezeného předmětu činnosti, a tedy i základního rámce činnosti mohou obchodní korporace konkrétní živnosti vykonávat. Nutnost zápisu této činnosti je typickým projevem principu materiální publicity.

Výše zmiňované rozhodnutí vzniklo v reakci na určitý „run na soudy“ který nastal v oblasti realitních služeb v návaznosti na přijetí zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkováním, který poskytovatelům služeb v oblasti realitního zprostředkování ukládá povinnost ohlášení vázané živnosti „Realitní zprostředkování“. V souladu se zákonnými požadavky soudy vyžadují pro zápis živnosti také její uvedení ve stanovách, resp. společenské smlouvě.

Ve předmětném rozhodnutí se individuální obchodní korporace domáhala změny zápisu v obchodním rejstříku ohledně předmětu podnikání, a to konkrétně činnosti realitního zprostředkování, jehož změnu ovšem neměla uvedenou ve svých stanovách. Rejstříkový soud společnost vyzval k doplnění návrhu o rozhodnutí valné hromady o změně stanov, a to v části předmětu podnikání ověřené notářským zápisem. Poté co společnost požadované nedoplnila, rejstříkový soud návrh odmítl. Obchodní korporace se následně odvolala k Vrchnímu soudu v Olomouci, přičemž ten usnesením ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 5 Cmo 135/2020 (dále jen „Usnesení VS“), usnesení rejstříkového soudu potvrdil.

Dle předmětného Usnesení VS „Pokud zapisovaná osoba požaduje zápis tohoto nového předmětu podnikání do obchodního rejstříku, musí nejen vlastnit takové živnostenské oprávnění, což navrhovatelka splňuje, ale musí též upravit (rozšířit) zakladatelskou listinu, společenskou smlouvu, stanovy apod. o tento nový předmět podnikání, neboť ten již nadále není zahrnut v původním předmětu podnikání dle živnosti volné „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“.“

Vrchní soud v Olomouc tedy vyslovil požadavek aktuálnosti a správnosti stanov, resp. společenské smlouvy obchodní korporace, k okamžiku požadavku zápisu nebo změny zápisu do obchodního rejstříku. Jedním dechem však soud také akcentuje soukromoprávní povahu společenských smluv a stanov, když stanoví, že se specifikace předmětu nebo činnosti podnikání v těchto listinách nemusí bez dalšího ohlížet na zákonné vymezení a členění živností v přílohách živnostenského zákona. Konkrétně pak předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu uvádí: „Společníci či členové obchodní korporace mohou předmět podnikání vymezit odlišně, než jak jednotlivé činnosti vymezuje živnostenský zákon. Učiní-li tak, je věcí živnostenského úřadu, aby předmět podnikání určitě a srozumitelně vymezený ve společenské smlouvě (stanovách) podřadil pod příslušnou živnost uvedenou v živnostenském zákoně, a určil, zda k takto vymezenému předmětu podnikání postačí (z pohledu veřejnoprávní úpravy) splnit všeobecné podmínky podnikání (a jde tedy o živnost volnou), anebo zda jde o živnost vázanou, řemeslnou či koncesovanou […]“.[1]

V komentovaném rozhodnutí Nejvyšší soud zkoumal určitost předmětu podnikání ve stanovách společnosti, kdy ujednání stanov zapisované osoby vymezovalo předmět pouze odkazem na Přílohu č. 4 živnostenského zákona. Nejvyšší soud v tomto případě judikoval, že z takového ujednání stanov není možno systematickým, natož jazykovým výkladem vyčíst, jaký je skutečný předmět podnikání společnosti. S ohledem na tuto skutečnost je nutno na takové ujednání hledět jako na natolik neurčité, že je stiženo zdánlivostí. Takto vymezený předmět činnosti nelze dle Nejvyššího soudu do obchodního rejstříku zapsat.

Je otázkou času, kdy tento závěr Nejvyššího soudu zákonodárci konkrétním způsobem promítnou do platné legislativy, neboť z praxe je zřejmé, že předmětná společnost není jedinou, která v rozporu s tímto rozhodnutím nemá ve společenské smlouvě uvedený předmět činnosti ve smyslu přílohy č. 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., která stanovuje obsahové náplně jednotlivých živností.

Lze si snadno představit jaké bude mít toto rozhodnutí pro futuro, zejména na nově vznikající obchodní korporace, tedy že lze očekávat silnější kontrolu ze stran rejstříkových soudů a notářů při zápisu takových obchodních korporací do veřejných rejstříků. Pro obchodní korporace již existující toto rozhodnutí ovšem zdaleka neznamená nutnost krizové intervence pro předejití pokutě. Rejstříkové soudy budou očekávatelně postupovat ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, jež stanoví povinnost rejstříkového soudu vyzvat zapsanou osobu ke sjednání nápravy ve lhůtě, kterou soud sám stanoví. S ohledem na skutečnost, že zřejmě nepůjde o jednotky případů nelze předpokládat, že by v tomto ohledu měly již nyní zahlcené rejstříkové soudy postupovat s vysokou mírou iniciativy, nepředstavuje toto rozhodnutí zásadní riziko pro obchodní korporace, jak ostatně ukazují měsíce uplynuvší od vydání předmětného rozhodnutí. Je však na místě uvést, že obchodní korporace, která by se případné výzvě ke zjednání nápravy nepodřídila se vystavuje riziku pořádkové pokuty až do výše 100.000, – Kč.

Obchodním korporacím je tedy nanejvýš vhodné zkontrolovat si souladnost stanov či společenských smluv s předmětným rozhodnutím, a případně v rozumném horizontu sjednat nápravu, jistě ovšem není na místě, ovšem s ohledem na náklady spojenými na notářské ověření změny těchto dokumentů a za poplatky rejstříkovým soudům se nijak riskantním se nejeví ani postup posečkání na případnou výzvu rejstříkového soudu, na kterou mohou být obchodní korporace již připraveny.

Tým AK Sudolská

[1] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3549/2020.