Za nezanedbatelné mediální pozornosti Vrchní soud v Praze zrušil rozsudky Krajského soudu v Praze, kterými byl MUDr. David Rath, MUDr. Petr Kotta a další uznáni vinnými, a vrátil věc soudu prvního stupně. Důvodem bylo nedostatečné odůvodnění příkazů k odposlechům, záznamům telekomunikačního provozu a sledování, čímž byla založena jejich nezákonnost.

Uplatnila se tak (původně americká) doktrína „ovoce z otráveného stromu“, podle které nelze použít důkazy získané nezákonnou cestou. Jde o vyjádření názoru, že nalezení pravdy za každou cenu je v trestním řízení nedovolené a v kontextu České republiky o distanc od doby, kdy v důsledku absence tohoto principu šlo v trestním řízení použít vynucené doznání a další problematické důkazní prostředky.

Vrchní soud konstatoval, že v souladu s principem subsidiarity je k vydání příkazů potřeba, aby získání díky nim opatřených informací nešlo dosáhnout (či tím bylo alespoň podstatně ztíženo) jinými prostředky. V právním státě totiž ochranu soukromí jednotlivce nelze prolomit bez patřičných důvodů. V řešeném řízení chybělo nejen odůvodnění příkazů, ale i odůvodnění doby, po kterou mají být prováděny – ta přitom byla stanovena na maximální možnou dobu (tj. 4 měsíce u odposlechů a 6 měsíců u sledování). Některé z příkazů dokonce ani neuváděly, pro jaký trestný čin je vedeno řízení. Vrchní soud ve svém usnesení zkritizoval bohužel nikoliv neobvyklou praxi, kdy soud pouze zkopíruje návrh státního zástupce (který leckdy může být opět pouze lenivou kopií práce policie).

Vrchní státní zastupitelství považuje požadavek Vrchního soudu za přepjatý formalismus. Požadavky zákona nicméně nejsou nijak náročné, člověk s vysokoškolským právním vyděláním by je měl být schopen splnit. Pokud bychom tyto „formalistické“ nároky přestali klást a umožnili vydávání neodůvodněných příkazů, značně by utrpěla spravedlnost trestních řízení.

Uznání viny není znemožněno, avšak práce orgánů činných v trestním řízení je v důsledku usnesení Vrchního soudu podstatně ztížena, nadále se bude třeba zabývat tím, zda by bylo možno každou konkrétní informaci obstarat i bez odposlechů a sledování.