Od 17.5.2021 jsou otevřené zahrádky a od 31.5.2021 také vnitřní prostory restaurací. Podle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 28.5. č. 486 však mohou vstoupit do vnitřních a vnějších (např. zahrádky) prostor pouze lidé, kteří nemají příznaky onemocnění Covid-19, a kteří jsou zároveň schopni prokázat se:

• potvrzením o negativním výsledku testu od zaměstnavatele na prokázání nemoci Covid-19
• čestným prohlášením o negativním výsledku testu na prokázání nemoci Covid-19
• provedeným antigenním testem s negativním výsledkem na prokázání nemoci Covid-19
• potvrzením o negativním výsledku PCR testu na prokázání nemoci Covid-19
• potvrzením o očkování proti onemocnění Covid-19
• laboratorním potvrzením o prodělání onemocnění Covid-19 ne starší 180 dní

(dále jen „Potvrzení“)

Ministerstvo zdravotnictví ve svých vyjádřeních upozorňuje občany, že tato Potvrzení budou moci v provozovnách restaurací kontrolovat pracovníci hygieny či policisté.

Hlavní otázkou je, zda vůbec mohou pracovníci hygieny a policisté kontrolovat, zda-li mají zákazníci s sebou Potvrzení.

Mimořádné opatření č. 486 bylo nařízeno dle pandemického zákona č. 94/2021 Sb. a zákona o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. Povinnost, kterou mimořádné opatření zákazníkům stanovuje je, že mají být schopni se na místě prokázat Potvrzením. Dále se však neuvádí, kdo má pravomoc kontroly těchto Potvrzení.

Pandemický zákon č. 94/2021 Sb. pravomoc kontroly Potvrzení pracovníkům hygieny a policistům též neukládá, navíc neupravuje ani přestupkovou odpovědnost za porušení tohoto mimořádného opatření.

Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví v § 69 odst. 1 písm. b) uvádí, že mimořádným opatřením může být „zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami, zejména zákazem … provozoven stravovacích služeb nebo omezení jejich provozu.“

Pojem „osoby podezřelé z nákazy“ vyložil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2.6.2021 sp. zn. 9 Ao 3/2021, kde uvedl: „Ustanovení § 69 odst. 1 písm. b) nelze ani během celosvětové pandemie vykládat tak, že osobou podezřelou z nákazy je automaticky každý. Toto ustanovení zasahuje do řady ústavně zaručených práv, a proto musí být vykládáno restriktivně, tedy tak, že umožňuje zakázat nebo omezit styk jen těch skupin fyzických osob, u nichž existuje konkrétní podezření z nákazy či vyšší riziko, že by mohly být nakaženy. Takový předpoklad však nelze učinit ve vztahu ke každému, kdo se nachází na území České republiky, a to zvláště v době, kdy už se množství osob pravidelně podrobuje povinnému testování, a naopak je třeba předpokládat, že podezřelé z nákazy nejsou.“

Dále se v § 69 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví uvádí, že pokud je to nezbytné k realizaci opatření na ochranu veřejného zdraví, vyžádá si poskytovatel zdravotních služeb nebo orgán ochrany veřejného zdraví (Krajská hygienická stanice) součinnost Policie České republiky.

Tedy na základě § 69 odst. 1 a 2 zákona o ochraně veřejného zdraví je možné zakázat či omezit osobám podezřelým z nákazy (osobám konkrétně podezřelým z nákazy) návštěvu restaurací a pracovníkům hygieny a policie nařídit, aby kontrolovali, zda se obecně mimořádné opatření neporušuje.

Zákon o ochraně veřejného zdraví však výslovně neukládá pracovníkům hygieny či policistům oprávnění vyžadovat po zákaznících restaurace potvrzení o negativním testu na nemoc Covid-19.

Tyto kontroly naráží na neexistenci zákonné povinnosti občanů předložit potvrzení o tom, že osoba není podezřelá z nákazy.

V této situaci nastává rozpor se zásadou zákazu donucování k sebeobviňování („nemo tenetur se ipsum accusare“), která se využívá v řízení o přestupku či trestním řízení. Tato zásada vyplývá i z Listiny základních práv a svobod článku 37 odst. 1 a znamená, že každá osoba má právo odepřít výpověď, jestliže by způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.

V případě, že by pracovník hygieny či policista vyzval zákazníka restaurace k předložení potvrzení o provedeném negativním testu, zákazník by mohl toto odepřít s odkazem na zásadu zákazu donucování sebeobviňování. Následně se tak zákazník může stát účastníkem správního řízení, kdy bude na správním orgánu nutné prokázat, že v době kontroly byl zákazník osobou podezřelou z nákazy, což je skoro nemožné.

Na závěr lze uvést, že mimořádné opatření neobsahuje žádné odůvodnění, které Nejvyšší správní soud dle jeho poslední judikatury vyžaduje a je tak možné, že v případě napadení mimořádného opatření u Nejvyššího správního soudu by mohlo dojít k jeho zrušení. S mimořádnými akty se pojí presumpce správnosti správních aktů, tedy skutečnost, že zrušit mimořádné opatření lze až na základě návrhu na zrušení opatření obecné povahy, přičemž dokud není toto opatření zrušeno, je platné a vymahatelné.

Tým AK Sudolská