Ministerstvo zdravotnictví České republiky dosud zamítlo všechny žádosti o odškodnění za zdravotní komplikace po očkování proti onemocnění COVID-19. Tento přístup je problematický z mnoho důvodů, zejména s ohledem na způsob, jakým Ministerstvo zdravotnictví vykládá podmínky pro přiznání náhrady v kontextu pojmu zvlášť závažného ublížení na zdraví.

Skutečnost, že Ministerstvo zdravotnictví všechny nároky, dle našeho názoru zcela nesprávně, odmítá je zásadní i s ohledem na promlčecí lhůty pro uplatnění nároků na náhradu újmy.

Promlčecí lhůty pro náhradu újmy

Podle zákona č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, platí, že se poškození mohou domáhat náhradu vytrpěné bolesti, ztráty na výdělku a ztížení společenského uplatnění způsobených povinným očkováním – tyto nároky jsou pak totožné pro zákon č. 569/2020 Sb., který se věnuje očkování proti COVID-19.

Na uplatňované nároky je třeba aplikovat promlčecí lhůty upravené občanským zákoníkem, zejména pak obecnou promlčecí lhůtu stanovenou v § 629 zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, která trvá ti roky.

Tyto lhůty jsou poměrně krátké, zejména v kontextu zdravotních komplikací, které se mohou projevit až s časovým odstupem po očkování. Očkování proti COVID-19 se přitom v České republice provádí už od konce roku 2020.

Lze přitom upozornit na to, že podle § 5 odst. 4 zákona č. 116/2020 Sb. „promlčecí lhůta neběží ode dne, kdy byla ministerstvu doručena žádost očkovaného o poskytnutí náhrady újmy, do dne, kdy ministerstvo vyrozumělo očkovaného o tom, že mu požadovanou náhradu újmy zcela nebo zčásti nepřiznalo“, nejdéle však po dobu 6 měsíců ode dne podání žádosti.

Absence judikatury Nejvyššího soudu

V současné době neexistuje ustálená judikatura Nejvyššího soudu, která by poskytovala jasné vodítko pro posuzování nároků na náhradu újmy způsobené očkováním proti covidu-19. Tato absence judikatury způsobuje právní nejistotu jak pro poškozené osoby, a zcela jistě nepůsobí motivačně pro to investovat energii a prostředky do administrativního procesu spojeného se žádostí, pokud se adresáti dozvídají, že Ministerstvo dosud nikomu nic nepřiznalo, a musí si být téměř jisti, že se svého nároku budou muset domáhat soudně.

Riziko promlčení nároků

Dokud Ministerstvo zdravotnictví setrvává na svém restriktivním výkladu zákona a zamítá veškeré žádosti o odškodnění, hrozí, že poškozené osoby nebudou schopny uplatnit své nároky včas. Vzhledem k délce soudních řízení a možnému dalšímu prodlužování procesu až do rozhodnutí Nejvyššího soudu je reálné riziko, že promlčecí lhůty uplynou dříve, než bude dosaženo konečného rozhodnutí.

Poškozeným osobám lze jistě doporučit, aby své nároky uplatnily co nejdříve po zjištění újmy, a to i v případě, že komplikace po očkování v jejich případě nebyly „následky takového rozsahu, že budou srovnatelné s usmrcením osoby, která je v tomto případě trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění“ – což Ministerstvo, z našeho pohledu zcela nesprávně, vyžaduje. Je vhodné podat žádost o náhradu újmy k Ministerstvu zdravotnictví a současně být připraven obrátit se na soud v případě zamítnutí žádosti. Tímto způsobem lze minimalizovat riziko promlčení nároku.

Závěr

Současný přístup Ministerstva zdravotnictví k náhradám za újmy způsobené očkováním proti covidu-19 je problematický nejen z hlediska právní nejistoty, ale i s ohledem na promlčecí lhůty. Je nezbytné, aby byla co nejdříve vytvořena jasná judikatura, která poskytne poškozeným osobám potřebnou právní jistotu.

Tým AK Sudolská

Další články