Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu rozsudkem ze dne 16.03.2021 v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021 postavil najisto, jak kvalifikovat krádeže spáchané během nouzového stavu.

Za spáchání krádeže dle základní skutkové podstaty stanovuje Trestní zákoník trest odnětí svobody až na dvě léta a v případě recidivy 6 měsíců až tři léta. Podstatně vyšší trest, dvě léta až osm let, je stanoven za spáchání zločinu krádeže dle § 205 odst. 1, 4 písm. b) Trestního zákoníku ve stavu ohrožení státu, za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.

Před výše uvedeným rozsudkem byly krádeže spáchané za nouzového stavu vykládané právě jako krádeže spáchané za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud však vyslovil právní názor, že nouzový stav takto nelze vykládat, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí.

Dále je však v rozsudku zdůrazněno, že výše popsaná kvalifikovaná skutková podstata může být naplněna výskytem koronaviru způsobujícího současnou pandemickou situaci, tedy, že stav pandemie je onou událostí ohrožující život… popsanou v § 205 odst. 1, 4 písm. b) Trestního zákoníku.

Nejvyšší soud ČR však dále vyslovil, a to je také nejdůležitějším právním názorem v rozsudku, že krádež lze posoudit jako kvalifikovanou skutkovou podstatu podle § 205 odst. 1, 4 písm. b) Trestního zákoníku, tedy jako krádež spáchanou za stavu jiné události ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek pouze, pokud existuje věcná souvislost mezi trestným činem a takovou událostí. Věcná souvislost může spočívat například v tom, že pachatel ke spáchání krádeže takovouto událost přímo využije či zneužije.

V nyní probíhajících trestných řízeních již bude zohledněn právní názor Nejvyššího soudu ČR
a pachatelé krádeží tedy budou moci být odsouzeni za kvalifikovanou podstatu krádeže spáchanou za stavu jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, za kterou je stanoven trest odnětí svobody dvě léta až osm let, pouze pokud bude prokázaná věcná souvislost mezi tímto stavem a krádeží. Tímto rovněž budou ubývat případy nutné obhajoby ve smyslu § 36 odst. 3 Trestního řádu a taktéž lze očekávat úbytek případů, kdy například za krádež pečiva budou hrozit vysoké trestní sazby a bude docházet k nepodmíněným výkonům trestu odnětí svobody jako tomu bylo doposud. Do budoucna bychom se tak neměli setkávat s mediálně známými případy, kdy obviněný za krádež pěti housek dostane 1,5 roku trestu odnětí svobody nepodmíněně z důvodu, že kradl v době nouzového stavu. Nejvyšší soud ČR naopak považuje za odlišnou situaci, kdy pachatelův čin bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení pandemické situace a to například, pokud by se měl dopustit krádeže roušek či respirátorů.

Z hlediska statistického Nejvyšší státní zastupitelství evidovalo 8354 případů krádeží za období nouzového stavu na jaře 2020 a od 5. října 2020 do letošního 7. března pak 19 393 krádeží. Z volně dostupných informací se pak lze dozvědět, že většina těchto skutků byla žalobci posuzována právě jako kvalifikovaná skutková podstata.

Otázkou taktéž zůstává, zda předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR může být podkladem pro požadování odškodnění za újmu způsobenou nesprávným výkladem zákona, či nikoliv. Odpověď na tuto otázku nalezneme v § 10 zákona č. 82/1998 Sb., zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). V případě, že obviněný, který byl potrestán z důvodu, že jeho skutek byl nesprávně posuzován jako krádež v kvalifikované skutkové podstatě s ohledem na skutečnost, že páchal za nouzového stavu, aniž by byly dány jiné výše uvedené důvody, byl v pozdějším řízení zproštěn obžaloby, má právo na náhradu škody vůči státu. V tomto případě je tedy nutné, aby byl na základě dalšího projednání krádeže dovozen závěr, který by odůvodňoval zproštění obžaloby obviněného z trestného činu krádeže. V této souvislosti je tak nutno zmínit, že v případě recidivujících pachatelů krádeže ve smyslu § 205 odst. 1,2 Trestního zákoníku, na něž se předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR primárně vztahuje, bude spíše nepravděpodobné, že by docházelo na základě pozdějšího řízení ke zproštění obžaloby a vznikl tak nárok na odškodnění. Očekávat lze tak v souvislosti s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR spíše ukládání mírnějších trestů v případech výše uvedených.

Nelze taktéž vyloučit, že se předmětný rozsudek Nejvyššího soudu ČR bude vztahovat nejenom k případům trestného činu krádeže, ale že jej bude možné vztáhnout i k jiným trestným činům, jejichž kvalifikovaná skutková podstata zahrnuje výše uvedené události, například trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 4 písm. c) Trestního zákoníku, nebo trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. c) Trestního zákoníku.

Snad jen na závěr lze poznamenat, že události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek mohou představovat přitěžující okolnost, ke které i přes vyloučení aplikace výše uvedené kvalifikované podstaty mohou soudy přihlížet při stanovení výše trestu.

Tým AK Sudolská