Ústavní soud České republiky (dále též „ÚS“) svým nálezem ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 52/23 (dále též „Nález“) zrušil ustanovení požadující provedení chirurgického zákroku včetně sterilizace, která jsou v současné době nezbytná pro úřední změnu pohlaví. ÚS konstatoval, že „zákonné požadavky chirurgické přeměny pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce jsou v rozporu se základním právem trans lidí na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie i s jejich lidskou důstojností (čl. 7 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 8 Úmluvy a čl. 1 odst. 1 Listiny)“[1], a proto zrušil ustanovení § 29 odst. 1 věta první občanského zákoníku i ustanovení § 21 odst. 1 věta první zákona o specifických zdravotních službách, a to uplynutím dne 30. 6. 2025. Do této doby totiž byla odložena vykonatelnost Nálezu a dán prostor zákonodárci k přijetí nové úpravy regulující zákonné podmínky změny pohlaví.

Vymezení věci

Navrhovatel – člověk, který usiluje o změnu pohlaví z ženského na mužské a který si přeje, aby úředně evidované informace o něm reflektovaly, jak se cítí, aniž by musel podstoupit zákonem vyžadovaný chirurgický zákrok – se podanou ústavní stížností domáhal zrušení zákonných ustanovení, která změnu pohlaví podmiňují provedením chirurgického zákroku spočívajícím ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů, jakož i další, upravující podmínky pro změnu jména v návaznosti na pohlaví člověka, a to konkrétně § 29 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 21 a § 23 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, vyslovení neústavnosti § 62 odst. 1 a § 72 odst. 3 a 5 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023, kdy namítal, že tato ustanovení jsou v rozporu s jeho lidskou důstojností, právem na rovnost, ochranu zdraví, respektování soukromého života i na rodičovství.

Definice pohlaví a trans osob

Na tomto místě si dovolíme ve stručnosti definovat pojem pohlaví, neboť se jedná o nosný pojmem celého Nálezu. Termín pohlaví je nutno rozlišovat a dělit na biologické, právní a sociální (gender). Biologické pohlaví je charakteristika zahrnující genetické, hormonální a anatomické vlastnosti, jež určují jedince jako muže nebo ženu. Kromě biologických aspektů rozeznáváme také pohlaví právní a sociální. Právní pohlaví je to, které je zaznamenáno v úředních dokumentech, zatímco sociální pohlaví je dledefinice WHO sociální a kulturní konstrukt, který se týká rolí, chování a identit, které společnost přisuzuje mužům a ženám.[2] Určování pohlaví je v České republice založeno na tzv. binaritě, neboť člověk může mít pohlaví muž, či žena. Rozhodujícím při určení jsou v ČR vnější pohlavní znaky (tj. biologické pohlaví).[3] Trans osoba je výraz zahrnující všechny osoby, které se ztotožňují s jiným pohlavím nebo vyjadřují jinou genderovou identitu, než jim byly přiřazeny při narození.[4]

Rei iudicate aneb vztah nálezu Pl. ÚS 2/20 k nálezu Pl. ÚS 52/23

Na úvod je nutné zmínit, že Ústavní soud se návrhem na zrušení výše zmíněných ustanovení již zabýval, a to ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 ze dne 9. 11. 2021. Prvotní otázkou, s kterou se ÚS musel v tomto řízení vypořádat, tak byla skutečnost, zda dřívější nález nepředstavuje tzv. rei iudicate, tedy otázku již rozhodnutou, která by zakládala překážku pro vydání rozhodnutí o této ústavní stížnosti.

V nálezu Pl. ÚS 2/20 se osoba mužského pohlaví, která se ovšem necítila být ani mužem, ani ženou (tzv. nebinární osoba) domáhala zrušení téže ustanovení, přičemž těžiště argumentace této osoby spočívalo v tom, že má právo na změnu pohlaví i při nesplnění podmínek uvedených v § 29 odst. 1 občanského zákoníku a domáhala se toho, aby její rodné číslo bylo evidováno v „neutrálním“ či „ženském“ tvaru. ÚS v tomto nálezu dospěl k závěru, že návrh není důvodný, a proto jej zamítl. S ohledem na to, že se osoba navrhovatele necítila být mužem, ani ženou, bylo podle ÚS nadbytečné zabývat se podmínkami, za nichž lze v České republice změnit pohlaví z mužského na ženské či naopak. Předchozí řízení v této věci, z něhož návrh vzešel, se týkalo rodného čísla, a proto se ÚS zaměřil výlučně na jeho podobu ve smyslu § 13 odst. 3 zákona o evidenci obyvatel a došel k tomu, že není neústavní, zaznamenává-li stát v rodném čísle informaci o pohlaví jednotlivce, ani je-li pohlaví v rámci rodných čísel pojímáno binárně. ÚS si byl vědom toho, že „pohlaví, které lze dovodit z rodného čísla, nemusí vždy odpovídat tomu, s nímž se člověk vnitřně identifikuje, nicméně smyslem ustanovení upravujícího rodné číslo žen není prezentace, s jakým pohlavím se nositel rodného čísla identifikuje; informace o pohlaví člověka, kterou lze z rodného čísla dovodit, o vnitřních pocitech člověka nevypovídá nic. Tím, že stát v rodném čísle zachytává informaci o pohlaví člověka, nepředurčuje, jakým způsobem na sebe člověk nahlíží nebo nahlížet má.“[5]

ÚS se tedy s otázkou možné existence věci rozhodnuté vypořádal následovně. Dle ÚS byla v nálezu Pl. ÚS 2/20 řešena primárně zákonnost tvaru rodného čísla, avšak ústavností podmínek, za nichž lze změnit pohlaví se ÚS v tomto nálezu nezabýval, tedy jedná se o věc odlišnou, a proto překážka věci rozsouzené není dána. Dle ÚS posuzovat existenci překážky věci rozsouzené pouze optikou znění výroku rozhodnutí nelze, neboť by se jednalo o nepřípustný formalismus. Na okraj pak ÚS uvedl, že „nález Pl. ÚS 2/20 věcnému posouzení nyní projednávaného návrhu nebrání také proto, že představuje pouze stanovisko takzvané relevantní menšiny pléna Ústavního soudu, tudíž je vnitřní závaznost závěru zde vyslovených oslabena.“

Ochrana garantovaných práv vs. právní jistota

Česká republika dosud společně s dalšími pěti státy Evropské unie (Bulharskem, Lotyšskem, Slovenskem, Rumunskem a v neposlední řadě též Maďarskem, které dokonce změnu úředního pohlaví nepřipouští) podmiňovala úřední změnu pohlaví kastrací a sterilizací, čímž se snažila zajistit, aby nedocházelo ke svévolným a účelovým změnám pohlaví, které by mohly být některými osobami využity pro získávání výhod a zastávala tak jednoznačné stanovisko k problematice, která výrazným způsobem nabourává základní pilíř civilizované společnosti v podobě manželství muže a ženy.

ÚS konstatoval, že do práva na sebeurčení a osobní autonomii spadá i rozhodnutí člověka, jakým způsobem bude navenek projevovat svoji identitu, tj. projevovat, jakým člověkem se cítí být. Stávající úprava po trans lidech vyžaduje, aby buď podstoupili intenzivní chirurgické zákroky, nebo aby akceptovali, že jim stát oficiálně (administrativně) neuzná jejich rozhodnutí trvale prožívat a projevovat příslušnost k odlišnému pohlaví, než jaké jim bylo přiřazeno podle jejich biologických znaků.

Zároveň je ovšem třeba nahlížet na stávající právní úpravu optikou zákonodárce, který tímto chtěl zajistit, aby nedocházelo ke svévolným změnám pohlaví „dle aktuální nálady a pocitů“, jakož i ke změnám účelovým, které by mohly být činěny za účelem získání určitých zvýhodnění (např. v odvětví pracovního práva, či sociálního zabezpečení), a proto není v rozporu s požadavkem právní jistoty podmiňovat úřední změnu pohlaví poměrně přísnými postupy, na základě nichž by bylo možné zjistit motivaci ke změně pohlaví.[6] Ústavní soud v Nálezu shrnul, že byť požadavek na přeměnu pohlavních orgánů, tak požadavek na znemožnění reprodukční funkce, mohou sledovat stabilitu a právní jistotu, tj. zcela legitimní cíl, je nutno je vnímat i v dalších souvislostech a konsekvencích.

Ačkoliv by bylo s ohledem na ustálenou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva[7] vhodné některé invazivní požadavky zmírnit, nelze je bez obdobné náhrady zcela vypustit, neboť úplné zrušení těchto podmínek bez adekvátní substituce může mít do budoucna závažné následky.

Riziko zneužití a společenské důsledky

Zrušení požadavku na chirurgický zákrok vytváří potenciál pro jeho zneužití, a to právě ve vztahu ke svévolným změnám pohlaví. Pakliže nebudou kritéria a podmínky stanoveny přísně a jasně, může dojít k situacím, kdy se lidé rozhodnou změnit pohlaví z čistě pragmatických a zištných důvodů, například pro získání výhod v právních či sociálních oblastech, k čemuž již ve světě v několika případech došlo.[8] Tato změna může mít vážné dopady na právní a společenský systém, který je založen na jistotách a předvídatelnosti, a proto je nezbytné, aby zákonodárce při změně právní úpravy postupoval uvážlivě, obezřetně a zvážil veškeré souvislosti a dopady této právní úpravy.

Role zákonodárce a časový rámec

ÚS přijetím Nálezu naplnil své postavení negativního zákonodárce, když zrušil § 29 odst. 1 občanského zákoníku věta první a § 21 odst. 1 věta první zákona o specifických zdravotních službách, současně však ctí zásadu minimalizace zásahů do činnosti zákonodárce, a proto nenaznačuje, jakým konkrétním směrem by měla být změna pohlaví podmiňována. ÚS odložil vykonatelnost Nálezu, neboť okamžité zrušení stávající právní úpravy by vytvořilo nežádoucí stav a situace, kde by bezpochyby došlo k narušení stability právního řádu a právní jistoty, a to do 30. 6. 2025. Do té doby, popř. do účinnosti nové právní úpravy, budou zákonné podmínky pro změnu pohlaví zachovány ve stávající podobě, tedy podmínka chirurgického zákroku při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů, i nadále účinné. Dle ÚS je tento časový rámec dostatečný pro to, aby zákonodárce přijal ústavně konformní právní úpravu, která stanoví nové podmínky pro úřední změnu pohlaví. Pro případ nečinnosti zákonodárce bude změna pohlaví nadále upravena zbývajícími (nezrušenými) ustanoveními § 29 odst. 1 občanského zákoníku a § 21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách, pročež je nezbytné, aby byla nová právní úprava v dostatečném předstihu projednána a schválena.

Úřední změna pohlaví by měla být procesem, který je důsledně regulován, aby nedošlo k jeho zneužití, neboť by se mělo jednat o velice důležité rozhodnutí v životě každého, kdo se tento proces rozhodne podstoupit, a proto je nutné, aby stát stanovil a zavedl přísné postupy, které ověří motivaci všech žadatelů a nastaví takové podmínky, na základě nichž bude moci změnu pohlaví podstoupit pouze ten, kdo tyto restriktivní podmínky splní. Úplné založení změny pohlaví na principu sebeurčení, jak je tomu například v Belgii, Maltě, Norsku, Portugalsku, Irsku, Islandu a Dánsku, by v naší zemi mohlo vést k neblahým následkům, a proto by mělo být podmíněno minimálně velice přísným a důsledným odborným posouzením a další regulací tohoto procesu (např. odborným znaleckým zkoumáním v přiměřeně dlouhé době, omezením podstoupit tento proces nejvýše jednou).

Závěr

Nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 52/23 představuje v kontextu soudobé společnosti a právních řádů ostatních zemí EU krok, který může být vnímán jako přizpůsobení se aktuálním trendům, nicméně jeho přínos je sporný a bude odvislý od toho, jakou právní úpravu zákonodárce v důsledku jeho vydání přijme a jakým způsobem bude úřední změna pohlaví podmiňována.

Tým AK Sudolská

---

[1] Bod č. 103 Nálezu Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 52/23, ze dne 24. 4. 2024.

[2] https://www.who.int/health-topics/gender#tab=tab_1.

[3] Doležal, A. 2013. Konstrukce identity v právním diskursu. Dvojí pojetí bytí. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. 3, 1 (kvě. 2013), str. 11–21.

[4] https://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2015-being-trans-eu-comparative-summary_cs_0.pdf.

[5] Bod č. 48 Nálezu Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 2/20, ze dne 9. 11. 2021.

[6] Rozsudek ESLP ve věci S. V. proti Itálii ze dne 11. 10. 2018 č. 55216/08, § 69.

[7] Rozsudek ESLP ve věci A. P., Garçon a Nicot proti Francii ze dne 6. 4. 2017 č. 79885/12, 52471/13 a 52596/13, § 119–123.

[8] Např. https://nypost.com/2023/01/06/desperate-dad-legally-changes-gender-to-female-in-bid-to-gain-custody-of-kids/ či https://www.forbes.com/sites/ebauer/2018/03/27/the-curious-case-of-sergioa-the-argentinian-pensioner/.

Další články