Ústavní soud rozhodl v plénu nálezem Pl. ÚS 106/20 o návrhu skupiny 63 senátorů a zrušil část krizového opatření vlády z 28. ledna 2021 č. 78 zakazující maloobchodní prodej.

Protiústavnost krizového opatření účinného do 14. února 2021 shledal Ústavní soud hlavně v chybějícím odůvodnění, zdůraznil, že nezpochybňuje legitimnost cíle sledovaného krizovým opatřením, tedy zabránění nebo zmírnění šíření koronaviru. Krizové opatření zakazovalo maloobchodní prodej, přičemž z tohoto zákazu bylo stanoveno 36 výjimek, tento způsob omezení práva na podnikání však nebyl nikde odůvodněn, což bylo hlavním důvodem jeho zrušení.

V souvislosti se zrušeným krizovým opatřením se nabízí otázka, zda v důsledku jeho zrušení a síly argumentace Ústavního soudu mohou nyní podnikatelé s provozovnami maloobchodního prodeje uplatňovat své nároky na náhradu škody způsobené zrušeným krizovým opatřením.

Lze uvažovat o dvou možnostech uplatnění nároku na náhradu škody. První možností je uplatnění náhrady dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „Zákon. č. 82/1998 Sb.“), druhou možností je náhrada škody dle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (dále jen „Krizový zákon“). Domníváme se, že zde nastává tzv. konkurence nároku a zůstává na poškozeném, který postup uplatní.

V případě postupu dle Zákona č. 82/1998 Sb. připadá v úvahu požadovat náhradu škody vzniklou v důsledku Ústavním soudem zrušeného krizového opatření jako náhradu škody za tzv. nezákonné rozhodnutí. Vyvstávají zde však 2 otázky a to:

• zda jsou podnikatelé aktivně legitimováni k podání návrhu a
  • zda lze považovat krizové opatření za rozhodnutí ve smyslu Zákona č. 82/1998 Sb.?

§ 7 tohoto předpisu stanovuje, že právo na náhradu škody mají účastníci řízení, ve kterém bylo rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda vydáno a ti kteří účastníky býti měli. Při vydávání krizových opatření se však žádné řízení nekoná, a tudíž zde nejsou ani žádní účastnící, kteří by si mohli nárokovat náhradu škody. Ust. § 20 odst. 2 Zákona č. 82/1998 Sb. však říká, že v případě nezákonného rozhodnutí vydaného územním celkem má právo na náhradu škody také ten, komu tímto rozhodnutím vznikla škoda. Lze mít za to, že toto ustanovení, které se nelogicky vztahuje pouze na rozhodnutí vydané územním samosprávným celkem by se mělo analogicky použít také na rozhodnutí ústředního orgánu, v tomto případě na krizové opatření vlády a podnikatelé, kteří v důsledku nezákonného krizového opatření byli nuceni uzavřít své provozovny by měli možnost nárokovat si náhradu škody. Zůstává však nejasné, zda krizové opatření lze posoudit, obdobně jako mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví jako opatření obecné povahy. Pokud by tomu tak bylo, pak již bylo judikaturou dovozeno, že opatření obecné povahy lze považovat za rozhodnutí ve smyslu Zákona č. 82/1998 Sb. a byly by splněny podmínky pro postup dle tohoto zákona.

Druhou možností je náhrada škody dle Krizového zákona. Ta je upravena v jeho § 36, který stanovuje povinnost státu nahradit škodu způsobenou právnickým i fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními, prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit, pokud prokáže, že si poškozený způsobil škodu sám. Nárok na náhradu škody musí být dle § 36 odst. 5 Krizového zákona uplatněn do 6 měsíců od doby, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, nejdéle však do 5 let od jejího vzniku, a to u příslušného orgánu krizového řízení, jinak právo zaniká. Krizový zákon na rozdíl od Zákona č. 82/1998 Sb. nevyžaduje, aby škoda byla způsobena nesprávným krizovým opatřením, nevyžaduje se tedy nezákonnost krizového opatření, poškození tedy mají nárok na náhradu i za „správné“ krizové opatření a nález Ústavního soudu tedy při uplatnění náhrady podle Krizového zákona nehraje roli. Krizový zákon blíže neupravuje výši náhrady a použije se tedy obecná úprava dle § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a bude se hradit skutečná škoda i ušlý zisk.

Vzhledem k tomu, že při uplatňování náhrady škody dle Zákona č. 82/1998 Sb. není jasné, zda bude zrušené krizové opatření posouzeno jako nezákonné rozhodnutí ve smyslu tohoto zákona lze podnikatelům doporučit spíše postup podle Krizového zákona.

Tým AK Sudolská