Varování pro zaměstnavatele v souvislosti s programem Antivirus

Vláda schválila program ochrany zaměstnanosti Antivirus.

V rámci tohoto programu hradí Česká republika zaměstnavatelům část náhrad mezd, kterou jsou povinni zaměstnavatelé vyplácet svým zaměstnancům v případě překážek v práci souvisejících s novým typem koronaviru. K přiznání této podpory však musí zaměstnavatelé uzavřít dohodu, kterou se vzdávají práva požadovat plnou náhradu mezd, což je tématem tohoto článku.

Ode dne 6. dubna 2020 mohou zaměstnavatelé požádat o příspěvek na úhradu nákladů na náhrady mezd, jak jsme již informovali v tomto našem článku.

Stát vyplatí zaměstnavatelům příspěvek ve výši buď 60% nebo 80% vyplacených náhrad mezd, v závislosti na tom o jakou překážku v práci jde.

O tento příspěvek lze zažádat prostřednictvím aplikace zřízené Ministerstvem práce a sociálních věcí. Po vyplnění elektronického formuláře aplikace vygeneruje žádost o příspěvek a spolu s ním i dohodu mezi Českou republikou a zaměstnavatelem. Odesláním žádosti Úřadu práce se odešle i dohoda, která se odesláním považuje za podepsanou ze strany žadatele.

Článek 9 dohody obsahuje tzv. narovnání mezi Českou republikou a zaměstnavatelem, ve kterém zaměstnavatel uznává, že uzavřením této dohody jsou vyrovnané veškeré nároky zaměstnavatele vůči České republice vzniklé z titulu náhrady škody způsobené opatřeními a krizovými usneseními Vlády ČR, pokud se jedná o škody vzniklé z povinnosti uhradit zaměstnancům náhradu mzdy v době, za kterou náleží zaměstnavateli příspěvek.

To znamená, že zaměstnavatelé, kterým bude žádost o příspěvek schválena NEBUDOU moci po státu požadovat zbytek z náhrady mezd, tedy zbývajících 40% nebo 20% vyplacených náhrad.

Ustanovení § 36 Krizového zákona stanovuje povinnost státu nahradit škodu, která byla způsobena krizovými opatřeními provedenými podle Krizového zákona.

Zaměstnavatelé byli až do 23.3. omezeni právě krizovými opatřeními Vlády, poté ale začaly být vydávány mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví, která krizová opatření nahrazují. Lze se domnívat, že se stát snaží vyhnout povinnosti hradit náhradu škody dle ustanovení § 36 Krizového zákona, do které by spadalo i 100% náhrady mezd v případě překážky v práci v důsledku krizových opatření. Toto by ovšem v praxi mohlo paradoxně znamenat, že tento článek 9 omezuje pouze nárok na náhradu škody vzniklou do 23.3.2020, nikoli však tu, která vzniká a vznikne na základě mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví, jelikož narovnání uvedené v dohodě by se na takto vzniklý nárok na náhradu škody již nevztahovalo.

Na základě naší analýzy se však domníváme, že mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví mají stále povahu původních krizových opatřeních, tudíž by stát měl dále odpovídat za škodu, měl by tedy i hradit plnou výši těchto náhrad.

Ministerstvo práce a sociálních věcí zároveň nikde neinformuje o narovnání v této dohodě a mnozí zaměstnavatelé mohou přehlédnout toto klíčové ustanovení.

Zaměstnavatelé nemají možnost ovlivnit obsah dohody, jde tedy o tzv. adhezní smlouvu a z naší strany se tak domníváme, že Česká republika zneužila svého postavení silnější strany a ustanovení článku 9 dohody by mohlo být v konečném důsledku shledáno soudy za neplatné.